TECHNOLOGIE

TRYSKOVÁ INJEKTÁŽ

Trysková injektáž je jednou z nejmodernějších a nejúčinnějších metod hlubinného zakládání. Tryskovou injektáž lze použít pro zlepšení základových poměrů stávajících objektů, k vytvoření podzemních stěn, pažení stavebních jam (i pod hladinou podzemní vody), pažení výkopů a založení novostaveb v nevhodných geologických podmínkách. Pilíře tryskové injektáže jsou dále využívány jako pažící prvky při ražbě štol a tunelů. Pro svůj nehomogenní povrch je trysková injektáž velmi vhodná pro vytvoření pilot pro přenesení účinků zatížení od konstrukce do únosnějších vrstev podloží.

Technologie tryskové injektáže strukturu zeminy rozruší na jednotlivé částice vysokotlakým paprskem cementové směsi, dojde k částečnému vyplavení jemných částic (při zatvrdnutí) a výslednému vyplnění rozvolněného prostředí – s promícháním zrn s cementovou směsí – při vlastním tryskání. Zatuhnutím cementové směsi se stávající geologií vznikne prvek požadovaného tvaru a geotechnických vlastností.

HORNINOVÉ KOTVY

Kotvení je další technologií, která má ve stavebnictví široké použití, zejména v oboru zakládání. Uplatňuje se nejen při zajištění stavebních jam, ale i při řešení stability svahů, opěrných stěn, dna podzemních jímek apod. Horninové kotvy slouží k přenosu tahových sil z konstrukce do horninového prostředí. Horninová kotva sestává ze tří hlavních částí: hlavy, táhla a kořene. Tahová síla, vyvozovaná na hlavě kotvy, se přenáší táhlem do kořene, který je injektáží upnut v horninovém prostředí. Velikost tahové síly a směr kotev má vliv na rozložení kotevních sil v hornině a volí se dle konkrétních geotechnických podmínek na základě znalosti statického schématu kotvené konstrukce a konstrukční skladby kotevního svazku.

V předepsané rozteči se provedou vrty pro kotvy a vyplní se cementovou zálivkou. Do takto připravených vrtů se zasunují kotevní táhla a injektážní trubky a zálivka se nechá po stanovenou dobu zatvrdnout. Následně se provede kořen kotvy tlakovou injektáží. Na závěr se táhlo upevní ke kotvenému prvku kotevní hlavou a táhlo se předepne podle požadavku projektu.

MIKROPILOTY

Mikropilota je štíhlý stavební prvek v základové půdě o průměru menším než 300 mm a slouží pro přenášení tahových i tlakových účinků zatížení od konstrukce nebo od zemního tlaku. Používá se v případech zakládání objektů ve stavebně omezených prostorách, při rekonstrukcích objektů a jejich založení, podchycení stávajících základů objektů či při zajištění ražeb podzemních děl. Mikropilota sestává ze tří částí: hlavy, která přebírá zatížení od stavební konstrukce, dříku, který prochází obvykle neúnosnými vrstvami a kořene, který je injektáží vetknut do okolní horniny a předává jí zatížení od stavebního objektu. Výztuž mikropiloty nejčastěji tvoří sestava z dílů ocelových trubek, jedná se pak o tzv. trubkové mikropiloty (se standardními výztužnými trubkami od ∅76/10 mm, ∅89/10 mm, ∅89/16 mm, ∅108/16 mm, případně jinými podle požadavků PD). Díly v kořenové části jsou pro možnost injektáže opatřeny perforací, případně se do vrtu k mikropilotě přiloží ještě injekční trubka. Mikropilota může být tvořena též armokošem z betonářské oceli různých průměrů.

Mikropilota se provádí vrtáním zapaženého nebo nezapaženého vrtu, který je vyplněn aktivovanou cementovou směsí. Kořenová část se obvykle injektuje vzestupným způsobem pomocí dvojitého obturátoru, umožňujícího vícenásobnou řízenou injektáž. Mikropiloty mohou být opatřeny tlakovými nebo tahovými ocelovými hlavami, případně šroubovicí z prutu betonářské oceli pro zajištění spolehlivého spolupůsobení konstrukce a mikropiloty.

Specifické druhy mikropilot:
GEWI piloty – jedná se o plnou kotevní tyč se speciálním závitováním. Tato tyč je určena pro kotvení ve skalních a poloskalních horninách. GEWI tyče jsou v hornině injektována pomocí polyuretanů nebo pomocí standartních injekčních směsí. Specifickým typem jsou izolované GEWI piloty do agresivního prostředí, resp. se zvýšenou protikorozní ochranou a ochranou proti bludným proudům.

Samozávrtné mikropilóty (např. typu TITAN) - jedná se o závitovou kotevní trubku, která se dostává do vrtu zavrtáváním vlastní trubky se ztracenou vrtnou korunkou a využitím kontinuálního cementového výplachu po dobu celé doby vrtání. Pro trvalé použití v agresivním prostředí jsou samozávrtné mikropiloty dodávány v antikorozní úpravě.

INJEKTÁŽE

Injektáže slouží k vyplňování dutin, trhlin a spár jak v horninovém prostředí, tak i v půdě, v betonové nebo cihelné konstrukci. Injektážní směs se vhání injekčními vrty s dočasnými pažnicemi pomocí obturátorů. Injektáže se rovněž používají i na zpěvnění horninového a zemního prostředí pomocí různých typů injekčních směsí (cementové, bentonitovo-cementové a polyuretanové).

HŘEBÍKOVÁNÍ

Dočasné, ale i trvalé svahy a stěny výkopů se dají zajistit poměrně jednoduchým zpevněním zeminy v jejím původním uložení. Do husté sítě mírně ukloněných vyvrtaných otvorů ve svahu se cementovou směsí zalijí ocelové výztuže – hřebíky (délky standardně od 3,0 – 12,0 m). Hřebíky můžou být i sekundární, které jsou chráněné zvýšenou antikorozní ochranou do agresivního prostředí, resp. proti bludným proudům. Jejich hlavy na povrchu se zapojí do ocelové KARI-sítě zpevněné stříkaným betonem. Vznikne tím souvislá poloha vyztužené zeminy, která odolává zemním tlakům a chrání povrch svahu proti erozi.

TORKRETOVÁNÍ

Torkretování je postup, kdy se suchá směs dopravuje pomocí hadice a stlačeného vzduchu do torkretovací pistole, v níž se smísí s vodou a vstřikuje se na svislé konstrukce stěn, resp. zářezů svahů. Technologie torkretování se využívá při budování opěrných stěn, zajištění stavebních jam a nestabilních svahů a při sanaci betonových konstrukcí.

V případě vhodných podmínek s přístupem techniky (betonové mixy) používáme metodu torkretování pomocí mokrých betonových směsí.

ODVODŇOVACÍ VRTY

Hlavní příčinou vzniku sesuvů je voda. K zamezení tohoto procesu se využívá metoda odvodnění svahu pomocí odvodňovacích vrtů. Odvodňovací vrty jsou vedeny od paty svahu v mírném úklonu dovrchně. Do vrtů se osadí kolona perforovaných trubek, které usnadňují prosakování vody. Vrty se uspořádají vějířovitě z jednoho nebo více míst. Osazují se tak, aby odváděly vodu gravitačním způsobem z různých hloubkových úrovní pod povrchem. Vytékající voda se svádí mimo svah a přítoky jsou pravidelně měřeny. Délka vrtů se pohybuje v desítkách metrů (standardně do 60 – 120 m) podle požadavků PD.